The land of Leylandii

Na vlně tanga

2010-11-19T09:52:00.000+01:00

Tak jsme si s Terkou udělali na můj svátek docela fajn výlet do Lince. Cesta byla suchá a nás čekal večerní koncert Gotan Projectu. Konečně, po letech co je znám, se mi naskytla šance je vidět a slyšet na živo. A jedním dechem musím říct, byl to úžasný zážitek. Přikládám pár fotek a doporučuji. Pokud máte rádi tango, jazz a electro.

Komunismem k lepším zítřkům I.

2010-08-19T22:47:00.001+02:00

Vrcholem našeho demokratického státu pod křídly evropské unie je komunismus, který se nám zcela demokratickou cestou vrací jako bumerang. Uvedu to na imaginárním příkladu. Firma xy a firma yz vyrábějí produkt "A" a prodávají jej. Vedení města "K" z fondu EU produkuje velmi podobný produkt "B" a jelikož na něm nesmí vydělávat, tak jej prodává za poloviční cenu produktu "A", čímž podtrhuje konkurenceschopnost již zmíněných firem a jelikož to městu nesmí ležet na skladě tak se to bude prodávat, dokud se to neprodá a imaginární firmy na tom jen prodělají a město nevydělá také nic....fikce? kdepak tvrdá realita!
Více to rozvedu jak bude trocha času.

Tommy Emmanuel

2010-08-16T20:40:00.007+02:00

Tak zase jeden pěkný zážitek proběhl mým životem. Tím byl sobotní koncert Tommyho Emmanuela na hudebním festivalu v Telči. Přes všechna očekávání byl krásný slunný den a i příjemně teplý večer. Do Telče sme s Terkou dorazili odpoledne, prošli sme si trhy na náměstí a u stánku si dali kvasnicový pivko. Vystáli sme v podvečer frontu na zámek a po otevření brány se spolu s ostatními nahrnuli dovnitř nádvoří. Na místě sme si koupili cedo Endless road a jali se čekat začátku koncertu. Když jsem viděl, že pár lidí postává s kytarama u pódia, tak mi to nedalo a vydal jsem se spolučekat. Zeptal jsem se jedné paní, jestli čeká na podpis, a ona že ano. Pak nás Tommyho manažer pustil na zadní terasu zámku. A tam stál ten úžasný astralský chlapík. Srdečný a neustále usměvavý. Nechal jsem si od něj podepsat cedo a nechal ho věnovat Terce. Na závěr tohoto půlminutového setkání jsem se s ním nechal vyfotit. Fotka je úsměvná, bo jám na ní mám zavřený oči a on se dívá jinam :). Docela mě překvapilo jak vysokej to je člověk. No a pak už jsem se vrátil za Terkou do hlediště. Koncert nelze slovy popsat. Byl úžasný. Jestli to vyjde tak bych rád na jeho podzimní koncert v Praze.

36 seconds before sunset

2010-06-10T22:20:00.001+02:00

Tak tahle pěkný výhled tu bývá každý večer...a musím říct, že je to pohled k nezaplacení...

Francozsky 2.1

2010-06-04T22:08:00.001+02:00

Tak další pěkné cestování za mnou. Tentokráte po Francouzsku.

V říši Alenky Nó nekompromisní Novotruhnisté bod/jují

2010-04-23T10:22:00.002+02:00

22.4.2010 v 19:22 jsem po dlouhé (ale hodně dlouhé) době opět viděl Skupinu 22 a opět to stálo za to. Předvedli úžasně vtipné černobílé a premiérové představení Alenka Nó. Vytříbený humor Skupiny 22 opět skvěle fungoval a tak jsem se výborně pobavil. Kromě nové hry se diváci dočkali také klasické autorské četbě poezie a dvou skečů z předchozích představení (Až po Vás, Centrum únavy). Přidávám pár fotek k nahlédnutí a doporučuji někdy toto představení navštívit. Více info na stránkách Skupiny 22

Sněží...a je to úplně normální!

2010-01-19T11:13:00.004+01:00

Už mě docela unavuje slyšet, jak všichni okolo furt jen natahujou ksichty a otráveně řikaj: "zase sněží".
Média z toho maj upřímnou radost, protože maj konečně jiný téma než domácí politiku, ale všichni okolo sou z toho permanentně nas...otrávení.
A já si tak říkám, že sníh v zimě je prostě úplně normální. Tak lidi přestaňte nadávat, neb v této zemi by mohlo i srát. A zvykněte si, že když je zimní období, tak prostě sněží a buďme za to rádi.

Istanbul

2010-01-06T21:01:00.007+01:00

...je zajímavé město. A kdo tvrdí, že škaredé a v životě tam nebyl, je ňouma...

Tak se v červenci stalo, že sem byl zabrán do umývání vaničky od malty v řece a do toho telefon. A kamoška, jesli prej nechci letět na silvestra do Istanbulu. To mi přišlo dostatečně šílené a tak se stalo, že sem tam půl roku nato na týden odletěl.

Nevim vlastně jak začít, takže je dost dobře možné, že následující řádky nebudou mít hlav ani patu.
28. prosince 2009, jsme večer nasedli do letadla a v noci přistáli na letišti v Istanbulu. Obsazení - Terka, Tom, Sasha a Já. Dojeli na hostel a šli spát. Hostel snad raději nebudu moc rozebírat (bo nás natáhli a záchody neustále blokovali a ucpávaly japonky čico..), snad jen, že z terasy kam sme chodili na snídani byl krásný výhled na malou Aya Sofii a moře. Následující den nás brzo ráno vzbudili "halekačky" (rozumněj svolávání na motlidby) ze všech mešit ve městě, což se opakovalo s železnou pravidelností pětkrát za den. No po základním průzkumu okolí sme si to už jen užívali. Navštívili sme Modrou mešitu, Aya Sofii, palác Topkapi (jak ho Tom přazval na TopDžus, bo TopCappy ne?), Cisterna Basilicu; prošli Bazaar district - Starý bazaar, bazaar s kořením a na ně nalepené okolní uličky; taky na Taksinu sme byli. Bojedli sme něco místního kebabu, tureckého medu (opravdu to není ta tvrdá strašně sladká hmota co prodávaj u nás na pouti, ale skvělá pochoutka), granátové jablko, kozí sýr a další; popili dosti tureckého čaje a pokouřili vodnici (anóbrž nargíle, čili šíša). Taky sme si neodpustili pečený kaštany, vařenou kukuřici a horký sahlep.
Samotný příchod nového roku sme prožili s Terkou velmi komorním způsobem. Kebab v našem oblíbeném okně u vlakového nádraží, čaj a vonici v uličce u Aya Sofie, kde nad náma byl měsíc v úplňku a ještě ke všemu částečně zatměný. A pak sme si o půlnoci připili horkým sahlepem, udělali fotku a šli spát.
Velkým zážitkem pro nás byl bazaar s kořením, bo takové množství koření na jednom místě se jen tak nevidí. Prodává se snad všchno možný. každý nabízí minimálně tři duhy curry, šafrán turecký i íránský (ten je drahej jak sviň bo 1gram mě stál 8 "šušňů" tureckých lir; 1TL=cca12Kč), mrtě druhů čajů, 3 druhy pistácií, 3 druhy henny (nejlevnější za 8TL/Kg nejdražší za 12TL což je v porovnání s cenou u nás v drgerce za směšnou cenu), 12 druhů oliv, 5 druhů pepřů, chilli (včetně černého chilli), papričky, mletá paprika na tisíc způsobů, mořské houby na mytí a já nevim co všechno ještě...což dopadlo asi tak, že sem v jednom krámečku nakoupil koření asi za 57 tolarů (lir), dostal slevu a ještě nádavkem pytlík koření na kebab. Vtipný na tom je, že to co se u nás bežně prodává jako koření tak stojí třeba dvacku za 10 gramů a tady stejné koření dostanete na váhu za cenu desetkrát nižší, takže co sem kupoval sem bral po 100 gramech. Taky vodní dýmku sme přivezli a mrtě tabáku do ní, bo tam nejlevnější sme sehnali za 4 liry (cca 50kaček). Pro naše kuřácké známe tabák na váhu 100g/3TL :) ... a tak vůbec skvělé to bylo.
Jsou tu docela dost kontrasty a to na každém kroku. Na novou budovu hotelu nebo banky je nalepený shnilý nebo vehořelů dům a nikdo se neobtěžuje zamezit nebezpečí, že by to třeba mohlo spadnout. Prostě když to spatden, tak to spadne a pak se to bude řešit. Doprava ve městě je ještě snad šílenější neč třeba v itálii. Na červenou se jezdí celkem běžně, tam kde je na křižovatce dvoupruh tak se jede ve čtyřech řadách, nebo co šířka silnice dovolí, tramvaje v cestě se tu běžně ignorují a předjíždění zprava je tu úplně normální. ...Taxikářovi vcelku vůbec nevadilo že nás v autě jelo o jednoho víc, než byla kapacita auta :) ...
No jinak prostě zážitek veliký...

...nevim jak dál pokračovat, bo je too moc...každopádně jak mi jednou napsala jedna slečna (z prahe neeasi), že by tam nechtěla nikdy jet, bo jí někdo řekl, že je to škaredé město, tak s tím zásadně nesouhlasím. To je předsudek na kterej lidem odpovídám, že sou prostě blbý, když odsoudí něco kde nikdy nebyli. No... jesli máte kdokoli jakýkoli dotaz, ptejte se. Budu jen rád a rád předám svoje praktické zkušenosti, kterých pár po této cestě mám.

P.Á.L.A.V.A. ...

2009-12-02T19:05:00.004+01:00

Prostě... je dobrý mít fajn spolubydlícího, co je stejnej blázen jako vy...a když už na to příde tak zničehonic vyrazit na Pálavu. Vždycky to stojí zato a dneska obzvlášť. Díky!

Byť je, jak je...

2009-07-01T21:34:00.004+02:00

tak sem objevil novou vychytávku pro Firefox. A jen tak pro radost sem si hned vytvořil témátko, který teď používám a jak tak koukám, tak mám právě 5 dalších uživatelů, kteří ho též používají...juch :)

tak tuto http://www.getpersonas.com/persona/33338

psycho mé duše

2009-06-10T23:11:00.003+02:00

No nevim...zase sem v nějakym pitomym rozpoložení...asi už bych si měl sehnat nějakou fajn přítelkyni a hodit se s ní do pohody..lehko se řekne že... no nic zas pár fotek čerpaných z Italska. A zítra snad bude trocha času a snad se dokopu k sesmolení pár řádků o Italsku.

Italsko 2009 aneb za prameny zahradního umění - partt 1 - Prolog

2009-06-02T00:31:00.003+02:00

1/6/2009 v 1.45 ráno sem se vrátil z cesty po Itálii. Následující den sem prospal a k večeru sem začal dávat dohromady fotky. Je jich skoro 7GB ve formátu RAW... Něco jsem už nahrál do alba a něco čeká na poladění. Zjistil sem, že focení mě baví čím dál tím míň, že fotím sračky a někdy úplně zbytečný věci a to i přes to, že nafocený materiál dost probírám a mažu. Asi začnu fotit na analog, kde budu limitovanej délkou filmového pásu a cenou za vyvolání....

Kamínky 2009

2009-05-16T10:44:00.002+02:00

Tak další restík, který musím doplnit. ...

Zase tu je květen. No a to je každým rokem čas, kdy nejen že by se měli lidi líbat pod rozkvetlým stromem že ale taky čas, kdy se jede na Kamínky.
Ty letošní byly domluvené na Blaník. Pozvánku jsem od Náčelníka dostal někdy na začátku dubna a těšil se jak malej. Oproti plánu sme si to s děckama trochu pozměnili a tak sme s Markét, Fančou a Tomem vyrazili v pátek 1. května už v půl osmé z Lednice a různými krychlíky se dokodrcali až do stanice Světlá nad Sázavou. Tu sme přestoupili na osobáček a vydali se do Zruče. Po cestě sme neplánovaně vystoupili na Stvořidlech a vydali se proti proudu Sázavy. To údolí je nádherné...Taková trochu míň divoká Vydra a přes léto pro vodáky nesjízná. Tentokrát ale bylo vody dost a tak sme potkali dost vodáků. Ba i dokonce sme nožky ve vodě smočili a bylo to příjemné. Pak sme zas naskočili na vláček a razili směr Zruč. Ve zruči nás chytla bouřka a pak taky to, že autobus, kterým sme měli dojet do Vlašimi vlastně nejede. A to i přes to, že jet měl. Přeci křížek znamená neděli a státem uznané svátky. Jenže ouha! byla tam poznámka kdy nejede a v té byly všechny státem uznané svátky. Ha!
Inu psal sem zprávu Jeníkovi, kterýžto měl do Vlašimi dorazit autem. Bohužel postižen šavlovým tancem mi napsal, že nedorazí... Tož tak sem telefonem našel poslední možnost vlakem. Znamenala zajet si 80km přes Čerčany a Benešov. No ale co. Nakonec sme šťastně dorazili do Vlašimi a připojili se ke zbytku kamínkářů. To byl pátek. Sobota se nesla ve jménu chození krajinou. Cílem byl Velký Blaník ale vzhledem k volnosti celé akce se mnozí odpojili a šli po vlastní ose. Já se podíval na rozhlednu a pak se ještě šel podívat na Veřejovou skálu, což je místo, odkud by eventuálně měli vyjíždět Rytíři. No později odpoledne sme se hromadně k Vlašimi a po cestě se zastavili na kamínkové lokalitě. Našli sme turmalíny (anóbrž skoryly) a spokojeni se vydali přes pole směrem ke škole, kde sme přespávali. V neděli nás už čekal jen Náčelníkův výklad v zámeckém parku a pak hurá na vláček domů.
Letošní Kamínky byly opět povedené. Ty příští jsou domluvené na Tábor. Tak za rok nashledanou.

Zobrazit vše

Získat vlastní

Vlakem po Evropě

2009-05-16T10:24:00.003+02:00

Tak sem tu před delšim časem začal popisovat jak sem minulé léto vyrazil vlakem po Evropě a nějak už sem to nedotáhl dál než do Barcelony...tak sem se dneska odhodlal a nahrál na web fotky z celé cesty, čímž Ti vážený čtenáři dávám možnost aspoň vizuálně kouknout na to co sem viděl a zažil. Nevim jestli časem dojde na další kapitoly z cesty, tak budu aspoň průběžně popisovat fotečky na webalbu.

Vlakem po Evropě

No a co dál s cestováním? Aktuálně mam v hlavě někdy dojet vlakem na místa co jsou nejvíc na severu, jihu, západě a východě...ale kdy a za co to ještě nevim.
No a aktuálně zítra (neděli 17/5/09) odjíždím do Itálie, vzdělávat se v zahradním umění. Tak snad to tu pak popíšu trochu víc než v předchozím případě.

Předvčírem byla zima, včera léto a dneska nanuk.

2009-04-03T19:39:00.007+02:00

Tak včera byl čtvrtek. Byl krásnej den a dalo by se říct, že počasí si udělalo zkoušku na léto. Odpo sem byl na vernisáži výstavy modelů, co dělali kolegové a průběh byl takovej pohodovej, jednohubkovej i s trochou vínka. No a posléze jsem vyrazil kolmo ven. Udělal jsem si malej okruh jen tak přes Prostřední rybník na Tři Grácie, odtud do Hlohovce k Hraničnímu zámečku a pak na kopec a k Rybničnímu zámečku.
No a dneska lehká dvacetikilometrovka na nákup do Břečky. V krámu to bylo takový zajímavý chodit mezi lidma jen tak v šortkách a tričku.
Koupil sem si nanuk na cestu.
Byl dobrej.

Radioaktivní víkendy sou fajný

2009-03-29T18:59:00.004+02:00

Rozlámán jsem...ne tak duševně, jako fyzicky... Ve čtvrtek sem dorazil do našeho zaplivanýho městěčka. Po cestě a ranním toniku s ginem mi bylo nějak prapodivně, takže sem pojedl maminčinu polívku a vydal se do Bloudu. Tam sem šel s jasným cílem chlazeného dvanacterníkového Bernardu a koncertu. Hrál tu ten večer electro-muzikant Iota z francouzského Lorientu. Muziku znám tak přibližně rok a to poté, co sem nebyl na majálesu, kde ho objevil Miki a spol. Vstupné páďo sem rád dal a vychutnal si úžasnou smršť melodií, rytmů a něco-jako-tance. Nakonec sem tam nechal ještě 15 Jurášů za nový cedo Tcha-K-Fédérateur (kde Iota spoluhraje) + cedo Iota - Court toujours. Muzika fajná, sem nadšen a poslouchám ostošest.
V pátek sem po čtvrtroce vyrazil na chalupu, vytahal s tatou na půdu dřevěný trámky na podlahu a pak několik pytlů cementu k nahození komína. Což mě tak nějak po předchozím večeru dodělalo, takže sem odpadl o půl desátý a spal jak kotě až do rána.
Ráno sem vstal (jak jinak že) a po snídání hurá na půdu cvičit s trámkama.
večer sem odjel dom.
Dnes je neděle a cestoval sem celý den vlakem, abych dopravil sebe a své dvojkolo (čili bicykl) do úžasné zaplivané vesnice, s rozpadajícím se zámkem a rozkládajícím se parkem, jménem Lednice. V Jihlavě sem viděl vlak co převážel radioaktivní materiál a cestou z Podivína sem zmokl.
Sedim na kolejích, které nikam nevedou, poslouchám T-K-F, nové cedo od Röyksopp a je mi vlastně dobře.
Okošotval sem maminčinu slivovičku z letošní palby. Má tak 56voltů, jak usoudila Monča a Já ani neprotestuju. Je dobrá. Monča taky, že to pozná.
Fotky sou podivný tak hurá sem s nima.
Pěkný den přeju všem :)

Babičce a Dědovi

2009-03-02T22:13:00.004+01:00

Dneska byl zvláštní den. Špatně sem spal školu sem tak nějak napůl probděl a nálada byla taková ...no jak to říct? Nanicovatá...
Po dlouhý době jsem si pustil mozartovy klavírní sonáty v C-dur (K330) a v ten moment to všechno přišlo. Vrátil sem se tak o osmnáct let zpátky. Najednou jsem byl na chalupě u babičky. Byl večer, Já ležel na záhořáku, vedle na stole hořely na svícnu svíčky a v křesle seděl děda a na plný pecky pouštěl zrovna tenhle koncert. On vůbec rád pouštěl klasiku a to hodně nahlas a my u toho s bratránkem dycky o prázdninách usínal. úplně se mi vybavuje ta ospalá nálada a taky vůně a police plný různejch knížek nad náma. A babička a její zlatý, kudrnatý vlasy a vrásčitej a věčně usměvavej obličej. A to jak nám vyprávěla "ze života", jak byl její táta ajzboňák a jak škrobili prádlo na loukách a tak..chybí mi..snad jí zas jednou potkám...
Pak už nic vždycky sem u toho usnul, takže nevim jak kterej koncert končí. A vůbec ten pán co na to piano hrál, jmenoval se Claudio Arrau, hraje ten koncert tak zvláštně, až možná sentimentálně. Koukal sem na JuTub na různý nahrávky, zvláště té první věty, a všici to hrajou tak děsně rychle, že ani nestíhaj vyhrát ty pěkný věci, který tam jsou..prostě dělaj z Allegra moderata takovej kvapík..tak aspoň malej vzorek co sem našel, co se aspoň trochu blíží tomu co mám po dědovi v diskografii.

Drahé přítelkyni M.

2009-02-23T23:38:00.003+01:00

Je opravdu rok 2009?

2009-02-19T06:25:00.004+01:00

Tak zas jednou nemůžu spát. Byť už je půl sedmý, tak od čtyř to nějak nejde a mam takovej neodbytnej pocit, že čas se zastavil a nehodlá pokračovat dál. Hlavou se míhaj myšlenky, jak světla na autostrádě a nic kloudnýho z nich neplyne. Nějak se na tom podepisuje asi i nemoc, která se momentálně zabydlela v mé lidské schránce ale málo naplat, na to se nedá svádět má šílená pokleslá a asi i nepozitivní nálada. Říkám si jestli sem fakt takovej suchar a balík z Balíkova nebo jen lidi okolo dělaj, že jsou inteligentně na výši a ke všemu normální? Co je vlastně normalita? A co můžu čekat od člověka, který mi řekne že "sme přece dospělí, tak se poďme bavit normálně." Co to je? TO DE? Vždycky když tohle slyšim, něco ve mě se vzepře a začnu se chovat naprosto iracionálně a skončí to tak, že řeknu něco nepěknýho aniž bych teda chtěl druhýmu ublížit, nicméně se tak stane...No a já se tim pak užírám a nespím, sem rozmrzelej a nevim si s tim rady. Je tu nějakej filozof co by mi mohl nějak poradit?

Asi takle nějak se teď cítím.

viva la vida

2009-01-08T21:59:00.003+01:00

No co dodat? Máme tu zkouškový, zamrzlý rybníky a krásný počasí. A razíme heslo CARPE DIEM...

GotanProject live (Gotan object)

2008-12-10T15:00:00.007+01:00

Tak sem si zase jednou udělal radost... 10. listopadu vyšlo nové album skupiny Gotan Project. Vlastně to neni čistokrevné album, ale doubleCD s nahrávkami z koncertů. První deska je z tour La Revancha del Tango a druhá z tour Lunático. To by samo o sobě nebylo, kdyby to nevyšlo i v speciální limitované sérii. A právě tu mám.
A čím že se liší normální vydání od sériového? Celé balení je pojednáno jako kartonový box, ve kterém jsou tři patra náplně. Patro první jest vinylová deska se skladbami Santa María (del Buen Ayre) a Diferente. Druhé patro je pro cd a úplně ve spod je knížka Gotan Project Carnet de Viajes obsahující ještě dvd Visiones. Ve víku je ješte přidán plakát, nasekaný na čtverce, takže jde vlastně o takové puzzle.
Co se muziky týče se mě osobně nejvíc líbí asi trojice Santa María-Nocturna-Triptico. Tyhle tři skladby tvoří tohromady jeden perfektní celek. Dokonale se tu mísí argentinské tango, electro a jazz, ale tak vyváženou a nenásilnou formou, že mám tendenci tyhle tři pouštět furt dokola. Vlastně Santa María je první skladba, kterou sem od Gotanů slyšel někdy před třemi lety. Na začátku cosi povídá kněz, pak nastupuje rytmika a bandoneon, následuje zpěv, ve střední části vrcholí bandoneon a prim přebírá klavír. Ten se pak mísí se zvuky "vesmíru" z počítače. To už klavír jede jazzovou improvizaci. Postupně slábne a roli přebírá počítač. To se už člověk dostává někam mimo sféry a jenom hlas oznamuje "Buenos Aires Argentina". Pak se znova objeví klavír a krásně elegantně vytvoří předehru ke skladbě Nocturna. Přidává se kytara, pomalý rozjezd a pak to vezmou pěkně od podlahy. Hlavní roli vezme bandoneon a v podkladu se objevuje viola se svým pizzicatem, ta pak převezme sólo. Následuje ji kytara s refrénem, jen bandoneon doprovází a ani se člověk nenaděje a hraje prim, pak viola a už se objevuje kytara, hrající ústřední motiv Triptica a opět se přidávají DJ´s se svou výbavou a je tu Triptico naplno. To už je více či méně v režii bandoneonu a klavíru s občasným sólem violy. Tyto tři skladby mají dohromady cca 20 minut délky a pro mě osobně jsou tím nejlepším co GP kdy nahráli. Pak je tu ještě ovšem věc, kterou jsem předtím neznal a tou je track Sola. To je čistokrevné tango, kde podkladovou linku hraje klavír a to tak hluboko, že už se snad tak hluboko hrát na klavír nedá. Doprovází bandoneón a viola hraje tak tesknou melodii, že na to neexistujou slova, kterými bych to popsal. Ovšem nad tím vším zní úžasný hlas zpěvačky, dotvářejíce tak tuhle hudební nálož do jednoho nádherného celku.
Toliko jen trochu povídání k této malé radosti, kterou mám a ze které mám velkou radost. K dokonání popisu přikládám pár fotek a jednu malou radu, kdo se chcete ponořit do rytmu tanga, navštivte GotanProject a nebo se podívejte na JúTúb (však to lidi znáte)

Včera neděle byla

2008-12-08T11:03:00.000+01:00

Drift on your love

2008-12-02T11:16:00.003+01:00

Tak bylo zas pondělí. V devět ráno sem čekal na Nelu, se kterou jsem jel tentokráte do Ledu. Ve městě byla nějaká zácpa, takže jsme vyjeli až o čtvrt hoďky později. V Lišově jsme ještě přibrali Aničku a nabrali směr Lednitz. Byl klasickej pondělní dopolední provoz, takže stále nějaký kamióny a náklaďáky a tak sme se hecli a v Lásenicích odbočili směr Nová Bystřice - Landštejn - Slavonice. Prostě jsme si udělali takovej vejletní den. V Klášteře za Bystřicí jsme udělali zastávku a šli obhlídnout klášter. To je úžasná stavba. Sice dovnitř jsme se nedostali, ale i tak to byl fajn zážitek. Pak nás Nely autíčko vezlo k Landštejnu. Cesta místním hvozdem byla zajímavá. Silnice pokrytá tlustou vrstvou ledu se štěrkem, takže sme se plazili třicítkou. No a pak na nás zničehonic vykoukl hrad. Chvilku sme zastavili na Pomezí pod Landštejnem, pokochali se a pokračovali. Poslední zastávkou byly Slavonice. Obešli sme náměstíčko a když sme se vraceli k autu, tak sme se ještě zastavili v pekárně. Pečou tam výborný rohlíky a chleba, kterej sem kupoval byl ještě krásně vlahý. Pak už cesta nabrala směr Jemnice a pak už to byla klasika. Na cvika z materiálu sem dorazil na druhou načež jsem se dozvěděl, že nakonec byly jen ty od dvanácti. Dostal sem aspoň zadání na další projekt a šel sem na kolej.
Pouštěli sme po cestě Colorfactory. Nějak sem se k nim zase po roce vrátil a nemůžu si pomoct ale ta muzika má něco do sebe. Prostě taková pohodovka. Mám to dycky spojený s tím jak sedím v pokoji na chalupě, svítí slunko a byť venku je zima a mráz tak vevnitř topí koksáky a je taková dobrá sváteční nálada. Hmm hmm....

A Hazy shade of winter

2008-11-28T11:00:00.004+01:00

Co psát?... jo včera sem se zase vracel z Ledu. Bylo takový to hnusný šedý počasí, co psychycky deptá i racky chechtavý a fotografové ho nemaj rádi, protože je to prostě světlo na ho... Jenže pak se to za Znojmem začlo protrhávat a u Kunžaku už bylo to krásný západní ďábelský světlo, který mam asi nejradši. To mam dycky takovej pocit nekonečnosti a když mam sebou foťák, tak mám vždy strach o spoušť aby to zběsilé mačkání přežila. Tim víc, že sem jel autem, no a znáte to, vždycky do záběru vlítne značka nebo strom či obé.
Tento týden byl zběsilý a nevedlo se tak jak sem chtěl. Každopádně včerejší cesta stála za to. To teda zastiňuje to, že nás v Jackově vyfotili cajti, kdy sme při vjezdu do obce měli na tachometru 64 a to poté co sme předjížděli stodvácu, která jela po ráfku (s úplně práznou gumou) a eště ke všemu z kopce. No prostě Janík nedobrzdil jak by se bývalo patřilo a najednou blesk a už na nás mával pán s baretem a červeným lízátkem v ruce.. No a pane řidi jestli víte... No tak ho to stálo litra a naštěstí žádný body (na složenku by to bylo 2K + 500správní poplatek).
A dneska ráno sem se dočetl úžasnou novinu. Monty Pythoni spustili vlastní kanál na JuTub.

5 + 5 (pět plus pět)

2008-11-04T22:42:00.002+01:00

Zdroj 5 + 5

Into the night

2008-10-27T20:33:00.004+01:00

Tak dneska si pučuju název článku od Davida Lynche a to ze soundtracku k filmu Twin Peaks. Byl sem v pátek a sobotu v noci s Mikim, Krystí, Kubčou a Zuzkou fotit noční magii stromů ve městě. Fotky se týkají školního projektu, o kterém poreferuji po první kritice (po 4. listopady) a to proto abych neodkrýval víc než je momentálně nutné. Tak jen na ukázku pár obrázků jak to dopadlo.

Spain

2008-10-07T13:08:00.009+02:00

Tak poté co jsem se dohoupal, sem onemocněl...ha...pár dnů před odjezdem do země španělské. S tím souvisí i to, že sem prošvihl koncert Allena Stivela a Hanssardovce sem viděl jen z povzdálí. Nemůžu si pomoct ale falling slowly hrajou čím dál tím pomaleji...ufff.
Tedy čtvrtýho srpna sem měl odjet, což se nestalo. odjel sem až o dva dny později.
Psalo se tedy 6. srpna. Středa. Ráno mě strejček odvezl do Lince, kde sem skočil na kolemprojíždějíci expres nach Zürich. Popisovat cestu snad asi nemá smysl, zvlášť když sem půlku prospal. Snad jedině mě dostaly nějaký američanky jedoucí do Salzburku, jež se bavily o tom jestli vyslovujou [miuk] a nebo [milk]. Prostě taková duchaplná konverzace cestujících američanek. A pak když sem se probudil v srdci Alp a všude kolem hory. To bylo někde kolem Innsbruku. To doporučuju někdy projet, protože se jede údolím a po obou stranách krásný alpský louky a z nich postupně vyrůstající skály a hory a nad tím úplně neskutečně modrá obloha.
Několik set kilometrů dál už byl vláček u Zürichsee a modrá jen posílila. Odpoledne, někdy kolem čtvrté, sem dorazil do Zürichu.
To město by vydalo na samostatnou kapitolu. Nádraží je obrovský. 22 kolejí v hlavní části, s tím že v podzemí je další platforma jen pro místní spoje. Aspoň tak jsem to pochopil z navigace pro lidi. V rail-centru jsou velmi příjemní zaměstnanci, kteří velmi plynule hovoří i anglicky, byť to není oficiální úřední jazyk (které jsou čtyry). Tady na mě vyskočilo první překvapení a to, že noční vlak do Barcelony je sice EN (euro night) ale také to je trennhotel. Takže i s interrail pasem jsem doplácel asi 70euro. No moc jiných možností nebylo, tak sem to vzal. Pak už jsem měl asi tři hodiny čekání na přípoj, tak sem se šel projít.
Popisovat procházení snad asi nemá smysl. Snad jen že sem tu narazil na obchod s Nikony a za výlohou sem spatřil svůj favorit, který se tou dobou právě začal prodávat ... D700 ... v přepočtu asi jen pětasedmdesát tisíc korun za tělo bez objektivu... a jen tak pro zajímavost je to docela zajímavej pocit vidět za výlohou hodinářství hodinky za dvacet tisíc švýcarských franků...btw sto korun je asi šest a půl franku.
K večeru sem nastoupil na palubu trennhotelu. To je neskutečnej design. Vágony s uzounkejma uličkama a jednotlivý kupéčka se čtyřma sklopnejma postelema. Člověk si tam připadá jak v takovym tom raketoplánu z pátýho elementu. Zato letuška byla příjemná usměvavá blonďatá španělka.
Ráno sem se probudil kolem osmý a za okny se míhalo Španělsko. Katalánsko. Vystupoval sem v Barceloně a trošku si sám se sebou nevěděl rady. Tak sem vykročil z nádraží do pošmourného dne. Chvilku sem přemýšlel kudy a nakonec se poradil s knižním průvodcem, kudy k nejbližšímu infocentru.
Bylo ráno sedmého srpna a byl sem sám ve světě...

Houpám se...

2008-07-21T22:52:00.004+02:00

Tož je toho všeho v poslední době nějak moc. Po třech letech sem konečně zakončil druhák a stávám se tak dalším typickým studentem, který potvrzuje statistiku standardního tříletého bakalářského studia, které se studuje čtyři roky...Poslední zkouška byla fajn. Byla jediná kdy sem si tykal se zkoušejícím. A vcelku ve mně zanechala pocit toho, že studovat má přeci jen smysl.

Stáhl sem si Chlebíčky od Ebenů a to zcela legálně na ilegálně.cz...jednoho z tech šílenějších serverů, kde existuje něco typu DRM ochrana. Ta sice vydavatelům chrání zisky, zato ale totálně zabíjí muziku. Díky určitým pravidlům sice umožňuje synchronizaci s mp3 přehrávačem a vypálení na cd ale tak nešťastným způsobem, že to člověku znechutí život... Díky tomu lze takové audio vypálit jen v programu WMPlayer a jen v něm také poslouchat (nemluvě o mp3 přehrávači, kde to umí jen některé kousky). Tak na co sem si k vypalovačce koupil i zcela legální Nero??? (které v mnoha ohledech daleko předčí takové mastodonty od MS)...Ale zpátky k Chlebíčkům. Muzika má typický Ebenovský zvuk, trefné texty a příjemné nálady. N2které věci jsou nové, jiné známé z koncertů. Celkově však album není tak "druhově" rozmanité jak předešlé "Já na tom dělám". To je pecka Jako hosté Bitová, Schmitzer, Bartoška a celkově každá písnička jiná a celek je jedinečný. Tak mi vlastně z Chlebíčků zůstává v paměti jen "Houpám se", která je taková pohodová a asi nejvíc ladí s mým momentálním duševním rozpoložením...

JInáč co se kultůry týče, je stále něco ve vzduchu. Byly Svatojánský slavnosti, kde se pařilo asi jen do dvou do rána a kapela...ta kapela byla výborná...minulej pátek sem byl na 4thSoul z Jihlavy...Kafe děkuju za fajn relax koncert...a čeká nás Allen Stivel následovaný Glenem a Markétou...

No a čtvrtýho augusta nabírám směr Linz, Zürich, Barcelona a tak dál. A budu celejch jednatřicet dnů nemyslet na ty titěrný pitomosti jako že třeba už rok a půl nemam přítelkyni...a jak vlastně napíšu osmdesátistránkovou bakalářku a tak však to lidi znáte. Prostě budu si vláčkem jezdit po bývalého Habsburskéo impéria a prohánět nové foťáček a tak vůbec....prostě houpám se....

The Turns we took

2008-05-24T21:48:00.010+02:00

Tak já nevim...taky máte lidi někdy pocit, že se snažíte s lidma bavit, nadhazujete jedno téma za druhým a oni prostě neposlouchaj nebo odpovídaj jak v nějakym stupidním seriálu a nakonec Vám řeknou něco ve smyslu, že když jsou s Váma, nemaj si o čem povídat nebo něco na ten způsob.
Modelová situace (postavy A a B):
A:"Ahoj jak de život?"
B: "Dobře."
A: "A co škola?"
B: "Zkoušky"
A: "A jak jdou?"
B: "Dobře. Co Ty?"
A: "Jo pohoda. Byl sem nedávno na docela dobrym koncertu."
B: "Hmm"
...
A tak by se dalo pokračovat ještě dlouho. Podstatné je, že v momentě kdy se snažíte povědět třeba něco víc o tom koncertu, tak se dotyčná osoba buď otočí k někomu jinýmu, nebo prostě nemá zájem vědět co a jak.... a největší "sranda" je to, že se mi to stává u lidí, o kterých sem si myslel, že sou dobrý kámoši a tihle mi pak říkají že když jsou se mnou, cejtí se že si nemaj o čem povídat....Tak o čem je celá snaha zavést konverzaci???

Byl sem v pátek (16/5/08) v Bazilice na koncertu skupiny Klezmatics. Původně sem díky stavu svýho konta myslel, že tam nepůjdu (lístek stál 4kila ale kamarádská nabídka byla kilo) ale nakonec sem sehnal volňáska (dílem náhody díky Jítě a Kubovi) a vyrazil jsem. Byl sem na koncertu v Bazilice poprvé a docela jsem se těšil. Od Klezmatics jsem do té doby znal jen skladbu "Doyna", která byla mimojiné použita ve filmu Tango Lesson od Sally Potter. Ta hudba je v tom filmu úžasná a tak i očekávání bylo veliké.
Když hrála předkapela (Trombenik) nemohl jsem se zbavit pocitu, že zvuk je úplně nahovno. Jak v nějakym hangáru, kde se všecko tříská a ničemu neni rozumět. Ale jak nastoupila hlavní kapela, všechno se změnilo. Shrnu to jen pár slovy. Bylo to úžasný. Myslim, že lepší koncert asi už letos v Budějkách nebude (tim myslím i Glena s Markétou).
Následovala parádní sobota, strávená v Lužnici s partičkou ze swingáče a od neděle, jak se zatáhlo, mi to všecko přijde takový všelijaký jen ne tak fajn jako v pátek. Tak tu sedim zas na kolejích učim se, koukam na SouthPark a poslouchám Klezmatics, Tindersticks (od kterých jsem si půjčil název pro tenhle článek) a dneska sem objevil album od Scarlett Johansson, který je docela zajímavý...
Jo ještě k fotce. Byl jsem se dneska projít nad arboretum a královopolský Tesko. Mělo to podobnou náladu jak když sem tam byl o zkouškovym vloni. Akorát se tam teď staví nějaká cesta a všechny ty pěkný kousky přírody co tam ještě zbyly, jsou rozhrabaný a to čemu se dá říct genius loci, se vytrácí do nenávratna.
No asi už sem se trochu vykecal, tak zas někdy, až bude o čem psát...

Hoppípolla

2008-05-06T16:14:00.007+02:00

Poslední dny byly poněkud šílené...v pátek dopoledne sem konečně dorazil do finiše zkoušku z mé oblíbené botaniky a ve tři odpoledne už sem nasedal do pendolína a nabral směr Praha. Nebyl jsem sám. Spolu se mnou ve vlaku byla part lidí směřující za stejným cílem. Tím byly letošní Kamínky s názvem "Saxothuringikum". Cílem byla stanice Chomutov, kde sme přespávali a to již v počtu 65 lidí. Večer jsme zažili poutavé vyprávění Klementa Rejška o renesanční době, přičemž někteří dříve či později pozvolna usínali (aby ne dorazili sme v půl desátý večer, povídání bylo od desíti a končilo ve dvanáct) až jsme nakonec po půlnoci odpadli všichni. Ráno sme se rychloosobákem svezli do stanice Málkov a odtud po svých na lokalitu Ahníkov.
Ahníkov je, nebo lépe řečeno byla osada, která musela ustoupit těžbě hnědého uhlí. Dnes toto místo svým názvem připomíná snad jen kompostárna vzdálená od kraje těžební pánve asi tak coby kamenem dohodil. Tam hned u Prunéřovského potoka (v této části již Podkrušnohorský přivaděč) je místo kde se dá najít spousta krásných kamenů. Usadili sme se na betonový břeh potoka, Vyslechli si logiku celého místa ajali se kopat. Našel jsem pár chalcedonu a také pár křišťálů. Zbytek soboty byl ve znamení dalšího cestování a to do Mariánských lázní a odtud druhý den do Ovesných Kladrub, kde tu v jednom místě z hlouby země unikají plyny. Na tom mísě na kraji Slavkovského lesa je krásný kousek země porostlý rašeliníkem a pár jezírky, kterými probublává sirovodík a oxid uhličitý a je dobře, že tudy nevedou žádné turistické ztezky, protože by to tam za chvíli zmizelo pod náporem turistů jednou provždy.
Naší poslední zastávkou byl Klášter Teplá. Toto místo je zajímavé zde postaveným klášterem premonstrátů. Bohužel už nebylo moc časuprojít si ho trochu důkladněji ale aspoň jsem udělal pár fotek pro přiblížení celého místa.
Cesta domu probíhala vcelku kldně s přestávkou v Plzni na Pilsner. Z Plzně pak za doprovodu jedné lahve Chodovaru. Musím říct, že tato značka je opravdu dobrá. Pro přiblížení jde o kvasnicový třináctistupňový polotmavý ležák.
Dojel jsem dom a v rychlosti razil do Velblouda, kde jsem stihl ještě konec Kajbaretu a po dlouhé době viděl své přátele.
Celý víkend se mimořádně povedl, za což vděčím Klementu Rejškovi, který slovem provázel a Valerii Vránové, kerá by měla dostat metál za organizaci celé cesty.
A naposledy musím poděkovat Milušce Blažkové, která mi z obláčku určitě držela pěsti při zkoušce.
DĚKUJI.

...další fotky najdeš milý čtenáři zde...

Kathy´s song

2008-04-07T18:52:00.011+02:00

Mírně zavádějící titulek jsem si tentokrát vypůjčil od pánů Simona a Garfunkela. Perfektně se hodí k náladě dnešního dne, který svým počasím vyvolává určitou melancholii. Nikoliv takovou tu smutnou a tesknou, ale spíš šťastnou z událostí co se staly.
Byl jsem včera s Mikulášem a Andreou u nás na chaloupce v Novohradkách. Každý za svým cílem. Byl zajímavý den, dobrá nálada a celá neděle završena skvělým koncertem. Každý si našel co potřeboval, řekl co měl na srdci a vše bylo v dokonalé harmonii. Koncert už byl zpět v Budějkách v Solnici a konkrétně hrál Štěpán Rak, o kterém se odvažuji říct, že lepšího kytarového mága v naší zemičce nemáme. Muzičku sem si absolutně maximálně užil a opět jsem to nervově nevydržel a koupil si jeho CD Chvála Čaje. Celý ten užasný den byl završen Portským a všechny ty obrazy, zvuky a magii událostí mám v sobě ještě teď a snad zůstanou tyto vjemy i v dnech nadcházejících, v dnech věcí šílených.

Andreo a Mikuláši děkuji Vám, že jsem Vás kdy potkal.

A Whiter shade of pale

2008-03-04T23:37:00.002+01:00

Everything's Not Lost

2008-02-04T21:03:00.001+01:00

No tak dneska jsem si vypůjčil headline podle textu od Coldplay a to ani nějak nesouvisí s dneškem ale spíš s mým duševním rozpoložením....každopádně dneska sem měl volno, tak jsem se rozjel na Kleť a to letos poprvé. A musím říct, že to stálo za to. Pučil jsem si tatův foťák a mámin super objektiv a trošku sem pofotil Alpy. Příště to chce stativ a ještě o chloupeklepší viditelnost a bude to úplně super. Fotečky jsou lehce prohnaný photoshopem ale to jen kvůli vyvážení barev jinak v nich moc zásahu neni tak snad někomu dodaj trochu energie, že na světě je přece jen krásně.

Sonet 66

2008-01-21T22:08:00.001+01:00

Znaven, ach, znaven vším, já hledám smrt a klid,
když vidím zásluhy rodit se u žebráka
a bědnou nicotnost zas v nádheře se skvít
a víru nejčistší zrazenou hořce plakat.

A zlatý vavřín poct na hlavách nehodných
a dívčí něhu, čest, servanou v okamžiku,
a dokonalost pak, budící už jen smích,
a vládu ve zchromlých pařátech panovníků.

A jazyk umění vrchností zmrzačený,
a blbost, doktorsky radící rozumu,
a přímost, zvanou dnes hloupostí bez vší ceny,
a Dobro zajaté a otročící Zlu.

Tím vším, ach unaven, já zemřel bych už rád,
kdybych tím nemusel i
lásce sbohem dát, lásce sbohem dát...


Co dodat? Snad jen,....a vlastně raději nic...

My melancholy blues

2008-01-16T02:28:00.000+01:00

last track of News of the world

3/4 bang bang JJ .... mám strašně rád růžový obláčky, ve kterejch mám občas hlavu a dycky se nějakym záhadným způsobem rozplynou ... come on dancin´... dycky si pak připadam tak nějak mizerně - ale co život je přece psina, tak třebas se zase nějakej obláček dostaví ... ačkoli překonat tenhle ... don´t know .... ale vlastně sem šťastnej i když kdesi tam v dálce stojí moje druhý já, dívá se na mě a říká si ... you idiot.... no nic lehce fucking live ale na druhou stranu Glastonburská skála stojí dál a z vrcholu je určitě vidět na všechny světový strany a jeden nikdy neví co bude dál ale jedno je jistý, že z těch světovejch stran přichází spousta dobrý energie a to už od dob Mezopotámie....all right... nejradši bych teď byl někde u moře a snažil se překřičet příboj tím jakou sem v životě potkal skvělou holku a že jí zcela odpouštím neodpustitelné (aspoň pro moje f...... ego) a mám Ji přesto všechno rád.... go and rule the world... pojedu v létě po evropě kvůli Ní tu zatracenou botaniku udělam...budu se dřít do úmoru a pojedu ven... energie je s náma... ha právě sem vnitřně překonal klímovskou ideologii žádný "vítězim jen" od teď sem sám sebou!!!
don´t search for what the hell is that crap about...tomu rozumí jen pár lidí nikdo víc...a možná mě pochopí jen Ti kdož četli Saroyanovo Trable s tygry...Carpe Diem

All that jazz...

2008-01-14T14:49:00.001+01:00

Co dodat...ples se nám v celku vydařil...diváci byli prej spokojení a mi řádně unavení....

Say it to me now

2008-01-07T20:32:00.000+01:00

Chjooo... Tak tu máme zasejc novej rok....no to vlastně neni ani taková novina....každopádně mám už od posledního prosincového dne roku 007 takovej zvláštně hřejivej pocit, že rok 008 se mimořádně vydaří. Hned 1. ledna sem po ránu kolem jedenáctý hodiny dal vanu a poslouchal na Vltavě přenos Neuesjahr Konzertu z Vídně a posléze jsem se ho dokoukal v pokoji u televize na dvojce. To pro mě byl první maximální zážitek, protože tak skvěle zahraný věci od pánů Straussů sem ještě neslyšel...No prostě sem to z půlky dojetím probrečel (a nestydim se za to). Pak se myslim dělo spoustu věcí, o kterých asi neni ani potřeba psát a tak máš milý čtenáři smůlu... Až na film Once, který sem viděl teďkom nedávno v Kotvě a docela sem odcházel i s dobrým pocitem...hmmm dobrej pocit se teď dostavuje pokaždý, když poslouchám soundtrack k tomu filmu a říkám, že musim do toho Irska prostě někdy jet. No podle jednoho tracku se taky vlastně jmenuje tenhle článek, byť sním nesouvisí až tak přímo ale proč sem ho dal do titulku, Ti milý čtenáři neprozradím. Každopádně "Say it to me now" je asi nejlepší skladba z celýho filmu. Má tak neskutečnej náboj a gradaci, jak hudební tak textovou, že pokaždý mam slzu na krajíčku.

No a když už sem u těch filmů, tak ještě odbočka. Byl sem včera v Solnici s lidma, který mám rád a o pár z nich můžu říct, že bych za ně ruku do ohně dal...a taky s lidma, kteří pro mě po lidský stránce nemaj nic cennýho a shrnul bych je krátce jako burany...no nic nutná odbočka a ulevení si. Každopádně tam včera pouštěli maďarskej film Revizoři a musim říct, že ten film stojí za to... Ano jsou tam trochu odkazy na Lynchovo Twin Peaks aspoň co se sov a schizofreniků týče ale jinak je to film v jádru originální.

No co dál psát...jo aha 11. ledna hraju se swingáčem na maturáku v Krumlově, což bude docela nátěr (hlavně pro nás) no a jinak nic až tak podstatnýho... Mám poslední dobou takovou fajn náladu, kterou sem měl naposledy tak před rokem...tušim že kolem 27. prosince a tak uvidíme jesli ještě nějakej ten pátek vydrží...třeba jo...
Tím se s tebou milý čtenáři pro dnešek loučím a zase někdy napočtenou. A spoustu dobrý nálady, ač je Vám špatně či dobře.

PS: přidávám pár fotek z období kolem Vánoc 007

I Gær

2007-12-01T15:55:00.000+01:00

"I Gær simply menas yesterday"

Tak jsem si zase jednou udělal radost...skoro mi připadá, že mám poslední dobou život tak pěknej jako Amélie z Montmartru.
Včera jsem si na stránkách produkční společnosti YaBasta objednal a zaplatil 3 CDeska a 2 LPecka Gotan Projectu a teď jen čekám, až mi to v bance autorizujou což bude až 20 prosince (pomoooc proč tak dlouho...?...aha asi proto, že to stálo 91,-Euro...). K tomu sem si dneska v květinářství, kde pracuju, koupil dva krásný květníčky a bílou Pontsetii což je v překladu Vánoční hvězda. A aby toho nebylo málo, tak sem se ponořil do servru i-legalne a koupil a stahnul si album Hvarf-Heim od Sigur Rós, mé další oblíbené kapelky. Ale nemyslete, nedal jsem za ně korunky ale coke body co mi nabíhaj na stránkách kokakoly za to, že si tu kolu tu a tam dám. Tož tak tu sedím a posluchám a cejtim se tak trochu jako Connor McLeod, hlavní hrdina filmu Highlander. Pokojem mi lítaj terralitry energie a já jí nemám kam poslat dál a tak se mi tu tvoří takovej malej soukromej vesmír. Tak aspoň takhle eletronickou formou předávám dál. Btw v dnešním titulku sem použil právě název třetího tracku toho alba a jak se píše na jejich stránkách, tak to v islandštině znamená "včera". Vlastně ono je to takový album-nealbum. Přesnější by bylo říct, že je to DoubleEP, kde Hvarf je první EP a Heim druhý. Na Hvarfu jsou nový a hlavně starší kousky ve studiový podobě a na Heimu jsou akustický verze písniček ovšem hraný live. No je to docela zajímavý si přečíst co vůbec znamená Hvarf a Heim a vůbec významy písniček.

Heima

2007-11-18T19:17:00.001+01:00

"heima" means "at home"

aneb co se stalo nové...
...tož tak pondělí byl můj poslední den v práci. V úterý už sem jel do Mříče ukončit smlouvu a stal jsem se tak opět nezaměstnaným nestudentem. Jak sem se vracel dom, začalo svítat a já dostal onen úžasný nápad. Pojedu na Kleť na východ slunce. Načež jsem po příjezdu dom usnul a spal až do oběda....upozorňuju náhodného čtenáře, že jsem ten den vstával ve čtyři ráno...ano to je ona nejlepší část dne, kdy opilci už šli spát, městská ještě neruší a ptactvo má ještě tak hodinku do probuzení...ikdyž v zimě je to ještě trochu jináč. Úterý pokračovalo bluesovým tempem až k večer, kdy sme se s lidma ze swingáče sešli ve Velbloudu a tak trochu sme se dali do hraní. to nám vydrželo tak do jedenácti. To jak sem do sebe po dvou dvanáctkách nasoukal dva absinthy snad ani popisovat nebudu....ačkoliv pití je to dobré, je po něm veselo a není po něm špatně....spal sem do desíti...středa byla lehce mimózní a čtvrtek byl rytmicky zcela namístě a nijak zvlášť se nehýbal. V pátek jsem se po dvou dnech, kdy jsem na internetu marně hledal nějaké zaměstnání v oboru zahradnickém a nic jsem nenašel, vydal do města. Něco jsem sháněl a jaktak kráším po náměstí, tak tam co býval Sunset suits, jsem našel nově otevřené květinářství a onen magický nápis, že shánějí pracovní sílu...chvíli jsem přemýšlel jestli to jít zkusit, když ve floristickém oboru nemám lautr žádnou zkušenost ale drzost mi nedala a já vešel. Paní vedou jsem řekl co a jak a ani sám nevím ale najednou jsem stál za pultem a ukazoval jestli vůbec umím uvázat nějaký ten pugét. Nechali si na mě kontak a že prej se mi ještě pan šéf ozve.... ...v pondělí tam du na další pohovor.... V sobotu mě ve čtyry ráno probudil můj šílená mobil a já v posteli přemítal o kterou stěnu s ním praštit. Měl štěstí ležel na stole. Následoval další velmi složitý myšlenkový pochod, tak říkajíc existenciální problém. Vstávat ...a cvičit? nakonec sem zapl nota a koukl na webcam kleťský observatoře, jestli to má smysl tam jet na ten východ slunce. Nemělo...třeba v neděli....dnes tam bylo ještě víc zataženo...tak to snad vyjde příští týden...

no a jako chuťovku přidávám pár fotek z focení v Jílovicích u Borovan.
Photo Dana Vitásková (first photo in this article) and Martin Tůma (other photos) © 2007

Nazis 1994

2007-11-11T20:23:00.000+01:00

Nazis 1994
(Roger Taylor)

They're saying now it never happened
They're saying now it never happened
They're saying now it never happened
They're saying now it never happened
We gotta stop these stinking nazis

And they say that it didn't happen
What the nazis did to the jews
If they think they've a second coming
Then we got different views

We gotta stop these stinking nazis

They say now it didn't happen
They say now it didn't happen
They say now it didn't happen
They say now it didn't happen

We gotta stop these stinking nazis

What the world needs is more nazis
Like it needs a hole in the head
Your future is not safe at all
'til this disease is dead

We gotta stop these stinking nazis

They're saying now it never happened
They're saying now it never happened
They're saying now it never happened
They're saying now it never happened

We gotta stop these stinking nazis

Yeah!

Tak za sebou máme ono smutné výročí a já se nestačím divit kolik nácků zase přišlo aby popřelo takový šílený věci, který se děli. Nejsem anarchista ani antifašista nebo člen jakýkoliv radikální sešlosti. Nicméně, když sem v telce viděl co lidí radikálního vyznání se sešlo a co všechno prováděli, tak mi nad tí zůstává rozum stát. Nedokážu třeba pochopit, jak někoho naplňuje, když někoho jiného kope okovanou botou do hlavy. Taky nějak nedokážu pochopit, proč policajti ty neonácky furt brání před ostatníma lidma a tak. Když sem včera viděl (byť ze záznamu) co se děje, tak mi z toho bylo špatně.
Tak mě napadá proč to tihle lidi dělaj? Že by neuměli vybít svoji agresi nějak jinak? Nebo měli špatný dětství? Nebo jsou prostě tak hloupí?
Jak to řekl pěkně Arnošt Lustig "Zavézt je na čtvrt hodiny do koncentráku"...
Myslím, že je docela škoda, že technologie ještě nepokročila natolik, abychom byli schopní takovýho člověka napojit na pomyslnej matrix a tam mu pěkně načíst program s vyhlazovacíma táborama a tyhle neonácky a podobný radikály tam nechat vyhlazovat. Pak jim ten jistě traumatizující zážitek nechat v paměti, od systému je odpojit a nechat dál žít. Schválně jak by se pak takovej člověk asi cítil? Chtěl by furt mít na čele nálepku s číslem 88 a na rameni vytetováno SS?

...je tahle společnost ještě vůbec normální???

ps: možná škoda že jsem nebyl ten den v praze. Docela by mě zajímala takováhle negativní atmosféra a to vůbec ne abych do někoho kopal nebo byl někým kopán. Ale jen pro tu zkušenost abych mohl na stopro říct, že tohle přece nejsem.

Fool on the hill

2007-11-08T19:05:00.000+01:00

Tak kde začít? Vlastně ani nevim ale nějak dlouho sem nenapsal ani nadpis. Nebyla energie, nebylo o čem a tak vůbec. ...

....a tak sem byl letos po pátý na Kleti a zrovna dneska, když sem stál v Mříči na nádru a čekal na osmsetdesítku, tak sem měl chuť tam jít znova. No zatim sem si to nechal na jindy ale letos to určitě ještě párkrát stihnu. No tak tu dávám pár fotek z průběhu roku a kdyby se někdo divil proč jsou jen 4 tak proto, že poslední výstup byl vlastně dvojvýstup a tak .....

Una Musica Brutal

2007-08-08T19:10:00.000+02:00

aneb seběhlo se o Lugnasadu a tak vůbec...

Středa 1. srpna to byl zase den jak vymalovanej...anebo spíš jak vypečenej? No pravda vedro bylo. To moje senzory zaznamenaly už jak sem vylezl z domu bez brejlí a čepice...no jistě moje pohodlnost si o takový "zbytečnosti" nechtěla dělat večer starosti...a jak sem byl chvilu na slunci už mi to nedělalo dvakrát dobře. Ale dost o počasí. Večer bylo v plánu něco trochu jiného než hypochondrické výmysly mého drahého a někdy velmi neužitečného mozkového zařízení. Tím Byl Lugnasad. Pro ty co neví, je to to pradávný keltský svátek, sloužící jako oslava/hostina bohu Lugovi za hojnou úrodu. Pakliže toto bezduché blábolení čte nějaký zasvěcenec, tak ho prosím o upřesnění termínu v komentářích. Letos byla tato akce zase pod taktovkou Solnice (resp. Bazilika o.p.s.), akorát v trochu komornějším provedení a na trochu odlišném místě než roku loňského.

Lugova hostina probíhala na dvorku za Solnicí. Lidí bylo míň než loni ale jídlo velmi dobré a chutné. Oo devíti večer pak následoval koncert napůl francouzské kapely Bran a tak nějak se to hezky doplňovalo. Jídlo bylo a hudba uchu libá. Tančilo se a nálada lidí byla veselá. Tak bylo, že sem odcházel jako poslední host až (nebo už?) ve dvě ráno. Škoda, lidi se pak nechytli tak jak je po takovém koncertu potřeba a tak to skončila tak nějak brzo. Tak za rok se těším.

P.S.: Jestli bude i víc fotek to ještě nevím ale třeba je dám na nějaké i-net album...časem...

Like a rolling stone

2007-07-31T19:53:00.000+02:00

...hmmm....lepší název mě nenapadl...teda spíš song, kterej se k týhle fotce hodí. ...Solnice to je klub kam celkem rád chodim. Je tam dobrá atmosféra, dobrej barman a i lidi kolem. Pouští se tam fajn muzika a dá se tam klidu sedět, popíjet nebo i tančit a když je dobrej den tak klidně až do rána. No krom toho sou tam i příznivý ceny. Včera sem tam ochutnal drink Bílý medvěd (nebo tak nějak), což je vodka, kahlúa, smetana a led...trošku sme to vylepšili o banánovej džus a přejmenovali to na Méďa Pusík....Každopádně až někdy budete vymejšlet podnik kam jít, tak budějcká Sonice Vás nezklame.

Black and West Cork Allstars

2007-07-28T23:23:00.001+02:00

Čtvrteční večer se hodně povedl a to i přes to, že mě bolela naražená kostrč a únava mi chvílema zastírala mysl. Nějak se ke mě dostaly dva lístky na pro mě zcela neznámou irskou kapelu - Black and West Cork Allstars - ale přijal sem je a dokonce našel člověka, kterej byl ochotnej se mnou jít. Tím byla Madla. Před koncertem sme zašli do Solnice na Kofolu a oak se pomalu vydali do radničního dvora. V devět začla hrát předkapela a pak už tu byli Ti, jež sme očekávali. Muzika byla výborná...očekával sem sice tradiční irskou muziku ale nakonec sem došel k tomu, že folk až folkrok v jejich podání je taky fajn. Chvílema sem se tak ponořil do náladi melodií, že sem úplně vypustil tu hromadu lidí kolem. Asi by stálo za zmínku napsat, že ta kapela je spíš takový uskupení lídí, kteří nějakým způsobem přišli do styku s zpěvákem Fergusem O´Farrellem a přitom mají i svoji sólovou dráhu. Tím je třeba Colin Vearncombe (alias Black) nebo Paul Tiernan. Oba jsou výteční kytaristé a mimo kytaru jim nedělá problém mandolína nebo banjo. Nutno podotknout, že základem tohoto uskupení byla část kapely Interference již zmiňovaného Ferguse O´Farrella. Jako host byla navíc přizvána Camilla O´Sullivan a musím říct že takovej hlas se slyší málokdy. Její vyjímečnost pro mě spočívá v tom, že krom lehce operního hlasu si zachovává i hlas lidskej a to bylo v některých písničkách velmi dobré. Krom toho, že tihle lidi sou špičkoví muzikanti tak sou to i perfektní baviči, takže mezi jednotlivejma písničkama se furt nějak špičkovali a prostě bavili se tak jak se bavilo bublikum. Doufám že se tady nebo někde v okolí zase ukážou protože na takhle dobrém kocertu sem nebyl tak rok.

La Cruz Del Sur

2007-07-28T12:15:00.000+02:00

Čtvrtek se mimořádně vyvedl. I přes učení, který mi leží na stole i v žaludku....

Smoke on the water

2007-07-16T18:59:00.000+02:00

Tak sem zase o tejden pokročil a až teď se dostávám k dění kolem tábora v Purkarci. Bohužel sem se tam letos nějak nedostal, tak jak bych chtěl. Každopádně ty necelý dva dny co sem tam byl, stály za to. V sobotu proběhla závěrečná etapovka, takže sem se dostal i trochu na vodu. A večer pak pěknej táboráček. Ta fotka nalevo je z odplutí trosečníků z ostrova a to byl takovej pěknej okamžik. U břehu na hladině hořelo pepo a prosvětlovalo vodu na dno a děcka když přišli, tak vypustli loďky se svíčkama a moře světýlek se rozjelo po hladině a vůbec atmosféra byla skvělá. No pak přišel oheň, kterým sem se sice trošku ale přece podílel. Táborové dění bylo zhodnoceno, odměny rozdány. Pak se zpívalo a hrálo a ejhle byla půlnoc. Děti byly poslány do stanů a mi zbyli ještě chvíli u ohně. A v neděli ráno snídaně a vedro. Bourání tábora a odvoz věcí do statku a dětí do Budějc.

Všechno už je to pryč ale za rok se tam zase třeba sejdeme a bude zase fajn...

Don´t panic!

2007-07-09T06:00:00.000+02:00

Asi takhle si teď připadám...zkoumám svuj mozek a zjišťuju, že za ty tři týdny co do sebe leju botaniku a Lipton (all the godness tea), nějak nevydává to co bych očekával. Za pár dnů zkouška a když jí neudělám tak bye bye miss american pie... ...
... Jak říká Bernard Black "It´s rubbish"

yesterday

2007-07-06T06:05:00.000+02:00

Jó to bylo včera, ráno časné probuzení a pěkně sprška a sotva dovařim čaj už na mě klepe Lýdia, jesli už sem redy a můžu jí pomoct nastěhovat zbytek kolejí do jejího auta a zjistili sme, že se to toho malýho červenýho citronku vejde víc než by se dalo říct a nakonec by se tam vešel ještě jeden človík i s báglem. Tak sem se s Ní ještě svezl do školy a jak sem doběhl zpátky na kolej tak sem chvilu seděl nad botanikou až se mi nějak podařilo zujmout polohu ležmo a ani nevim jak ale vím, že sem se probudil až někdy ve tři odpoledne....tak sem pak ještě chvíli četl v latině botanického systému a ejhle byla půlnoc. No a dneska taky a zejtra též...až do pondělka... no a do toho Plíhal žvatlá své úžasné a lehce infantilní básničky a já se nestačím divit jeho kytarovému umu a venku stojí tři šestipatrový králíkárny kolejí a v tý čtvrtý sedim já a v mysli mi stále jede text 4-48 psychosis od Tindersticks "where do I stop, how do I stop, when do I stop?" ...